Touch of Gospel § Pilsner Gospel Choir

Historie

Tak kdy to vlastně všechno začalo? Dědečku, vypravujte... Ne, nebojte se, tak dlouhou tradici gospel v Plzni nemá a ani mít nemůže. Otázkou je, jakou událost či jaký okamžik vlastně považovat za vznik sboru takového, jak jej známe dnes: jak již bylo v sekci O nás zmíněno, sbor Touch of Gospel se vyvíjel postupnou evolucí, takže s trochou nadsázky lze říci, že vlastně nikdy založen nebyl – prostě tak nějak vykvasil, vyskytl se... ne, „rozvinul“ je to správné slovo!

Nicméně za dva možné letopočty, kandidující na narozeninový rok našeho společenství, lze považovat roky 1991 a 2002. Pokud vás zajímá proč, jsou následující řádky určeny právě vám.

Prehistorie (1991–1994)

Služebně nejstarší členové dnešního sboru se začali scházet za účelem provozování „kostelní“ muziky někdy v roce 1991, necelý rok poté, co začíná aktivní působení salesiánské misie v Plzni a je založeno Salesiánské středisko mládeže v plzeňské čtvrti Lobzy. Účel tohoto prvotního setkávání byl tehdy těsně spjat s liturgií – vznikl z něho kostelní sbor, zpravidla též nazývaný schola, a část dnešního sboru Touch of Gospel také jako jedna ze schol při kostele sv. Martina a Prokopa v Lobzích dál funguje). Protože bratři salesiáni se zaměřují ve své misii především na práci s mládeži, je při jejich bohoslužbách možno slyšet liturgickou hudbu poněkud jiného druhu, než je v naší středoevropské liturgické (stále ještě poněkud „neobarokní“) tradici zvykem. A tím je také dáno, že scholy a sbory jsou v těchto kostelech tvořeny především studenty a mladými lidmi. Nejinak tomu bylo také v Lobzích a složení scholy odpovídal též repertoár, který spíše než z kancionálu vycházel z různých „folkových“ či „kytarových“ zpěvníků typu Hosana, Cantate apod. Také instrumentální doprovod se skládal z kapely proměnlivého počtu a složení nástrojů (obsazení bylo zpravidla 1 – 2 kytary a kontrabas, příležitostně zobcová flétna, housle atd.; mimochodem, „klasický“ kostelní nástroj, tedy varhany, ovšem v elektronické podobě, se v kapele objevily poprvé teprve v roce 2003). Původní podobou jsme tedy byli spíše folková kapela s „rozšířenou vokální sekcí“, což přeloženo do lidské řeči znamená, že zpívalo 5-8 hrdel.

Klasické intermezzo (1994–1996)

Pro oživení repertoáru a ve snaze posunout hudební vývoj dále schola v tomto období cvičila a zpívala také některé klasické sborové skladby, zpívané acapella. Obsazení tehdy čítalo cca 12 lidí, rovnoměrně rozložených ve všech čtyřech hlasech. Kromě toho se nadále zpívaly „kytarové“ písně a také některé spirituály, opět ovšem v acapella podobě. Nicméně právě někde tady dochází k prvnímu „dotýkání gospelem“: sbor nacvičil dvě písně z muzikálu Sestra v akci 1 (které s velkým úspěchem při jedné příležitosti dokonce provozoval v přestrojení za jeptišky, padni komu padni...!). Do tohoto období také spadá první „vycházení z kostelních zdí“ – hrajeme na svých prvních malých koncertech, většinou typu „mrzneme na pěší zóně“ v adventním a vánočním čase (písně Adama Michny z Otradovic), na různých dobročinných akcích apod.

Turbulence (1996)

Každé společenství, v němž se setkávají lidé různých povah a názorů, se občas stane místem střetu, v jehož důsledku pak celek více či méně zakolísá. Nevyhnulo se to ani nám, avšak novému šéfpilotovi se podařilo dostat stroj opět do bezpečné letové hladiny (díky, Michale).

Trocha bigbeatu (1996–2000)

Pro rozsáhlé personální přestavbě a období hledání nového výrazu a repertoáru došlo k významné věci – totiž k vytvoření kapely, která sbor doprovází prakticky dodnes v obsazení baskytara, bicí, ak. kytara a el. kytara. Protože zpěváků zpočátku moc nebylo, výběr repertoáru se opět omezoval na písně z dříve zmíněných zpěvníků, které ale tentokrát už byly „oblečené" do poněkud bigbeatovějšího kabátu. Stále ale někde v nejtemnějším (nebo snad nejsvětlejším?) koutku našich muzikantských duší zůstávala výzva a nenaplněná láska jménem spirituál & gospel. A pak přišlo …

„Předhappyday“ období (2000–2001)

Jak postupně přibývalo zpěváků, začaly písně dostávat opět vícehlasé podoby a bylo potřeba i oživit repertoár. Došlo tak i na klasický spirituál I'm So Glad (Jesus Lifted Me), ovšem hraný s kapelou a pěkně svižně; výsledná aranž tehdy sice připomínala něco mezi bavorskou dechovkou, jamajským reggae a balkánským kvapíkem à la Emir Kusturica Band, jenže ejhle – ono se to zalíbilo sboru i posluchačům! A tak nastalo období intenzivního pátrání a shánění notového materiálu a nahrávek gospelu. Pochopitelně přišly na řadu opět filmy Sestra v akci 1 a 2, v té době asi nejpopulárnější „zásobárny“ tohoto druhu hudby, což bylo dosti významné a dá se říci přelomové. V tom druhém z filmů je totiž píseň Edwina Hawkinse Happy Day. Do této písně se část sboru zamilovala (ještě před kreativci z reklamy na džusy) a tak dlouho pátrala a sháněla, až se pomocí několika různých téměř nečitelných notových zápisů, nahrávek a hlavně úsilí jedné z členek sboru (díky, Lucko) podařilo vytvořit partituru použitelnou a hratelnou. A tak se do toho sbor na jednom ze svých každoročních podzimních soustřední pustil, čímž nadchází nová éra …

Čekání na... Hanse Christiana (2001–2002)

Ne, nemáme na mysli pohádkáře Andersena, ale jeho rodáka z Dánska, příjmením Jochimsena – viz dále.

Tak se sbor naučil Happy Day; z dřívějška už na repertoáru byly nějaké spirituály (slovy dva, zmiňované I’m so Glad a univerzální vánočně-velikonoční Sing Out the News) a sbor se začal dožadovat dalších takových písní. Začalo tedy ještě intenzivnější pátrání a hledání.

Současnost aneb gospel především (2002 až do roztrhání tělesa...)

A pak v březnu 2002 přišel první český Gospel Workshop, pořádaný lidmi, kteří se později spolu s naším „šéfpilotem“ Michalem stali zakladateli občanského sdružení Gospeltrain. Protože se workshop konal v Plzni, byla na něj vyslána rozvědná tříčlenná hlídka, aby situaci „omrkla“. Nakonec se z této první gospelové vlaštovky v Čechách vyklubal pro náš sbor naprosto zásadní zážitek (a Touch of Gospel je od té doby pravidelným účastníkem každoročně se opakujících Gospel Workshopů).

To bylo přesně to, co jsme hledali a potřebovali – nový repertoár, nové metody nácviku písní, kombinace sbor-kapela-sólista, to všechno podáváno charismatickým dánským „klukem“ s odzbrojujícím úsměvem a bezednou invencí, Hansem Christianem Jochimsenem. Střípky zkušeností a dávných nesmělých pokusů začaly zapadat do sebe a vytvořily mozaiku, ze které se konečně zrodil plzeňský sbor Touch of Gospel. Dnes je nás na praktikáblech kolem třiceti, kapela se v roce 2003 rozrostla o první a o tři roky později i o druhé klávesy a příležitostně o dechovou sekci, zastoupenou saxofonem.

Máme na svém kontě už pěknou řádku koncertů po celé republice, festivalů, připravuje se první CD, noví lidé a nové písně přicházejí, někteří a některé odcházejí. Jedno ale zůstává – radost z téhle muziky a přesvědčení, že právě tohle je naše služba, naše povolání v evangelizačním smyslu toho slova.

Díky Bohu i Vám všem, kteří jste u toho byli a hlavně jste.


Touch of Gospel 2007   |   Maple webdesign